Proč ráda učím na kurzech

Jsem fyzioterapeutka. Za studií oboru Fyzioterapie na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jsem často jako jednu z nejlevnějších možností, jak si zasportovat, využívala univerzitní posilovnu. Posilovna jako každá jiná, nic extra. Spousta strojů, činek, aerobní zóna, spousta lidí, kteří na nich dřeli. Tam jsem si na třičtvrtě hodinky sedla na rotoped a šlapajíc v aerobním tempu, pozorovala dění okolo. Obor člověka poznamená.To se pak dívá a nechápe, co to tam ti lidi vlastně dělají a proč

Už od prváku nám vtloukali do hlavy nesmyslnost analytického cvičení pro správnou funkci pohybového systému. Rozuměj – analytického – takového, kde se posiluje a cvičí vždy jen jeden sval v jednom směru pohybu. Třeba biceps zvedáním činky.

Později v neurofyziologii motoriky jsme pochopili, že otevřené kinematické řetězce taky nejsou to pravé ořechové. To už je těžší oříšek na vysvětlení, ale probíhá tak veškeré cvičení v posilovně.

A aby toho nebylo málo, bylo nám vštípeno, že základem všeho fungování těla je zapojení jeho hlubokých svalů, správné nastavení a také procítění pozice a pohybu jako takového… no prostě nic, co by znamenalo zapojovat dlouhé povrchové svaly zvedáním velkých zátěží pořád dokola stejným způsobem. Jsou to přesně ty svaly, které jsou u všech fitness borců tak krásně vyrýsované pod kůží a dělají ony pověstné „sixpacky“, „křídla“, „pektorály“ a já nevím co všechno ještě. Ty, které jsou přednostně přetížené, zkrácené, jejichž aktivita způsobbuje dysfunkce v zapojení svalů, podporuje svalovou nerovnováhu, jejímž následkem jsou poruchy kloubů, svalových ůponů, bolesti zad, ramen, kolen, výhřezy plotének.. 

To vše jsem viděla z rotopedu, jak si dobrovolně borci způsobují. A říkala jsem si – to jim to nikdo neřekl? A řešila jsem to pochopitelně nejen za studií. Pravidelě ke mně tihle lidi chodili do práce s problémy, které si způsobili cvičením.

A pak přišla ta výzva, když mi zavolal Lukáš Siwek, se kterým jsem ještě před fyzio studovala střední školu v Brně. Výzva zněla: „Pojď a řekni jim to!! Řekni jim, že můžou cvičit, dobře vypadat, trénovat tělo, ale při tom se naučit s ním líp zacházet a neničit si ho.“ Nabídl mi, abych na kurzech učila zdravotní tělovýchovu. Dostala jsem možnost učit budoucí fitness trenéry, aby to ve své praxi zase předali dál.

Foto: archiv Bc. Lukáš Siwek

Kromě teoretických vstupů nebo osvědčených cviků ráda předávám poznatky přímo z praxe, práce s lidmi nesportujícími, kde je vidět velký mezioborový přesah problematiky. Například řeším v práci paní, kterou trápí bolesti kloubů, zejména kyčlí a SI kloubů, do toho řeší velkou nadváhu v břišní oblasti a únavu. Dlouhým rozhovorem jsem zjistila, že paní bere velkou řadu léků, zejména kortikoidy a léky hormonální povahy. Je jimi léčena pro revmatoidní onemocnění pohybového aparátu a v minulosti zjištěnou plicní sarkoidózu. Z povahy onemocnění a léků vyplývá, že revmatoidní onemocnění způsobuje ony bolesti kloubů a léky potlačují některé projevy tohoto onemocnění, ale nejsou schopny zabránit bolesti. Na druhou stranu ale způsobují zadržování vody v těle, poruchu metabolismu a další předepsané léky vytloukají klín klínem a vše vede k únavě. Nejsem lékařka, nemůžu paní léky odebrat nebo změnit, ale je mi jasné, že i kdyby tato paní sebevíc cvičila, své nadváhy se nezbaví, protože není způsobena chybou v jídelníčku nebo v pohybové aktivitě. Nejsem jí ani moc schopná ulevit od bolestí kloubů. Pracujeme na podpoře organismu přírodními prostředky a z pohybového hlediska na aktivaci svalů podporujících napřímení těla a hlubokou segmetovou stabilitu páteře a nosných kloubů, která úlevou zatížených kloubů může mírnit bolest a udržovat kvalitní rozsah pohybu.

Takových případů mám spousty a jsem vděčná, že o nich můžu promluvit před lidmi, kterým se takový člověk, toužící po zhubnutí a kondici může dostat do rukou. Upozornit je na možná rizika i limity jejich práce s reálnými klienty.

A taky ráda vidím mladé lidi nadšené pro sport a pohyb a je mi mezi nimi fajn.

Mgr. Vendula Pospíšilová